Více než 60 let po startu motory stále burácí: „Mám to rád. Napořád. To nejde vzdát.“

Šly rozličné fámy o tom, jak může vypadat nové album Olympiku, následovník velmi úspěšných Kaťat. Že by opravdu v některých rozhovorech naznačený heavy metal? Výsledek je nepochybně razantní i logicky tradiční. Všechny skladby napsal Petr Janda pro vlastní kytarovou říznost, častou fofrovací dvojšlapku bubnů Martina Vajgla, osvědčeně dynamickou baskytaru Milana Brouma a potřebně hutné klávesy Pavla Březiny. Dvanáct skladeb tak nabízí nefalšovaný Olympic, neodmítající zajímavé okolní vlivy, ale ve výsledku – určitě naštěstí – znějící tak, jak ho máme už více než šest desetiletí v oblibě. Opatřeny texty s chytlavými slogany (Robert Kodym, Lukáš Koranda, Tomáš Zajíc, Ondřej Fencl a Petr J. sám) mohou spolehlivě fungovat jako rachot veteránského letadla (titulní píseň), vyzývat ke společnému hulákání (Heja, heja), pomocí dunivých kotlů posílat rytíře na smrt (Bílá hora), keltskou zpěvností zkoumat ego (Trpaslík), bláznivým tempem i minimalistickým textem se střemhlav řítit vpřed (Jaro) či s doprovodem mohutných tympánů zkoumat současnost (Anonym). No, a pak jsou tu samozřejmě také silnými melodiemi proslulé, po prvních tónech zařaditelné balady. Dřív než se setmí, Byla má, A tak se neptám či Zatoulaná mají značnou šanci najít místo v srdcích fandů i v koncertním programu. Dobře namazaná instrumentální mašina jménem Olympic, Jandovo vždy originální zpívání a barevné vícehlasy jsou nezaměnitelným poznávacím znamením i tohoto alba.

Tata Bojs pětkrát jinak na jedinečném vinylovém EP25 s originální grafikou

V září loňského roku Tata Bojs oznámili koncert v hale Forum Karlín. Souběžně s tím fanouškům slíbili vydávat od listopadu každý měsíc nový singl a vše pak společně pokřtít a prezentovat v podobě speciálního vinylového EP na koncertě 25. února 2025. Celý projekt dostal název EP25 a kapela postupně představila čtyři nové skladby: Bůh má problém, Slovní, Novej člověk a jako poslední pak Chybí prázdno. Jako speciální pátý bonus ještě přidávají L'amour en mai 1968. Tedy úpravu krásné a křehké balady L'amour z repertoáru Clarinet Factory. Zajímavostí je, že výsledný mix každé skladby Tata Bojs nabídli různým osobnostem, aby tak podtrhli jedinečnost písníček a docílili zajímavé pestrosti celku. Bůh má problém realizoval Dušan Neuwerth, pomalou a subtilní Slovní Lukáš Martínek, tanečně laděný opus Novej člověk připravil Petr Kaláb a poslední kytarovou novinku pak Adam Karlík ze SONO studia. Bonusová L'amour en mai 1968 je pak v mixu od Milana Cimfeho. Za zmínku stojí i hosté na jednotlivých nahrávkách. V Bůh má problém a L'amour en mai 1968 uslyšíme smíšený sbor Police Symphony Orchestra, Slovní obohatilo fagotové kvarteto The Affogato a ve skladbě Novej člověk zní trubka hostujícího Lukáše Morávka. Vinylové EP25 vychází jako 180g pure vinyl v originální grafické úpravě, kterou společně připravili Milan Cais, Anna Issa a Adam Tureček. Celkový vizuál pak reflektuje grafickou podobu postupně vydaných digitálních singlů. Celý projekt vychází zároveň i ve speciální striktně limitované verzi s celkovým počtem 300 podepsaných a očíslovaných kusů. Vinyl je zabalen ve speciálním obalu s lentikulárním tiskem, kde se jednotlivě zobrazují členové kapely.

Osvědčené songy v překvapivém balení

Pokračování reediční řady alb Vladimíra Mišíka dospělo ke čtyřce. A s ní přišla poměrně razantní proměna aranžérské prezentace jeho písniček. V roce 1987 už i naši muzikanti vlastnili potřebné nástroje a přístroje, zvládli na nich vymyslet do té doby nečekaná kouzla a studiové nahrávací postupy daly šanci na kvalitní záznam. Na spolehlivě silných melodiích, kvalitě textů a jedinečném zpívání se nezměnilo nic, písním se dostalo elektronického kabátu módního střihu, včetně instrumentálních předeher a spojováků. Klávesy a bicí vykazují významnou počítačovou podporu, srovnatelnou třeba se synth fantaziemi Thomase Dolbyho (Doteky) a rytmickou úderností Petera Gabriela (Návštěvní den). Občas je Mišíkův zpěv spíše součástí pestrého celku (Nezapomeň či Noční můra), jindy to mohutně funky šlape (Možná), rozhodně se nikdy neztratí typický sound ETC… s houslemi či violoncellem (třeba Pochod adolescentů), ani vždy hutně rocková kytara. Využitý hospodský ruch s výkřikem „Pivo!“ pak spolehlivě ukotvuje zvukovou modernu do českého prostředí. Okouzlení drum computery časem pominulo, sada osmi zajímavých songů v podání šesti luxusních muzikantů (pp. Hrubý, Nejezchleba, Skoumal, Kubeš, Kulhánek a Skala) v plném posluchačském zdraví vydržela dodnes. Objevný nový remastering ze studia SONO, zakázanou titulkou doplněný obal Karla Halouna, čtvrtý díl ohlížení za znamenitou minulostí Vladimíra Mišíka.

Sametová, Náruživá … legendární hity v nové reedici a poprvé na LP

„Yellow Dog představuje ty nejkrásnější vzpomínky. Touhle deskou jsme se poprvé opravdu dostali do branže,“ vzpomíná Ondřej Hejma na album, které v polovině deváté dekády udělalo z doposud fajnšmekrovské hanspaulské jižanskobluesové party celonárodní koncertní rozhlasové i televizní hvězdy. K nahrávání desky Yellow Dog nastupuje Žlutý pes v mimořádně silné sestavě. Vedle zpívajícího Ondřeje Hejmy je to kytarová kohorta Franta Kotva, Petr Roškaňuk, Zdeněk Juračka a Petr Pokorný. Za piano usedl tehdy hanspaulský Richard Dvořák, někdejší člen Krausberry, rytmiku tvoří Jiří Veselý a Jiří Zelenka. Rok před natáčením potká kapelu nemilá událost, která se nicméně promítne i na nahrávce. Při koncertě v Brně napadne přímo na jevišti vzteklý nepřítel hluku Ondřeje Hejmu a pobodá ho nožem do břicha. Ten se pak k incidentu vrátí v písni Skoro blues. I další písně mají zajímavé osudy. Skladbu Všechno je na nic si vybere na své debutové album slovenská zpěvačka Jana Kirschner. Megahit Sametová se na desku původně ani neměla dostat a další ikonická píseň Náruživá si také počkala na své proslavení. Po třiceti jedna letech vychází album, které patří do české rockové historie na první příčky vůbec poprvé na vinylu (180 g), opět na CD s novým masteringem, rekonstruovaným obalem, bonusovými fotkami a s odkazem na další bonusy včetně autorského sleeve notu Ondřeje Hejmy.

Kunderův vhled do bludiště lidské mysli s perspektivou­ humoru

Ve svém druhém francouzsky psaném románu (vyšel roku 1997 ve Francii) se Milan Kundera vrací k víceznačné tematice lásky. S téměř pedantickou důsledností se nyní zaměřuje na prožívání stárnoucího mileneckého páru (pro autora typicky bezdětného): Jeana-Marca a Chantal. Ve snově a existenciálně laděném vyprávění vystupňuje jejich popínavý vztah (vztah úzkostlivě obsedantní) do jisté podoby grotesknosti. Znepokojivý román vsugeruje otázky po totožnosti milujících se bytostí na nejistém a nestálém území lásky. Kunderův vhled do bludiště lidské mysli nepostrádá ovšem také zklidňující (a zkázňující) perspektivu humoru, vždyť i Jean-Marc nahlédne svůj hysterický pláč při panické obavě ze ztráty Chantal jako smuteční komedii, kterou s ním sehrála jeho mysl. Radúz Mácha svým přednesem (věcným, ale též nejen latentně dramatickým) zdůrazňuje existenciální polohu vyprávění jako soustředěného tázání po jedinečnosti člověka.

Výjimečnost autorů textu i hudby znovu oslňuje v nečekaném výběru skvělých písní i pohádek

Písnička Jaké je to asi v Čudu dala název knize, vydané v nakladatelství Fragment v roce 2003. Shromážděny jsou v ní texty písniček, pohádek a příběhů autora Zdeňka Svěráka. V tomto kompletu jsme se inspirovali knihou a kopírujeme sestavu ve zvuku. Většina písní je z pořadů České televize Hodina zpěvu, pohádky a příběhy jsou z knih Radovanovy radovánky, Tatínku, ta se ti povedla či z pořadu Čtení do ouška. Pohádky, příběhy a písně Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře patří již k národnímu kulturnímu pokladu, oslovujícímu dorůstající i stárnoucí generace svou moudrostí, vtipem i nápaditým humorem.

Komplet obsahuje pět titulů Divadla Spejbla a Hurvínka vydaných samostatně v letech 1998–2008

Sestava přináší nahrávky s interprety Helenou Štáchovou a Martinem Kláskem. Hurvínek Ufonem je dětská sci-fi s písničkami, ve které jsou Hurvínek s Máničkou uneseni mimozemšťany na jinou planetu a prožijí zde napínavé dobrodružství. Příběh Hurvínek a zrcadlo se odehrává v pohádkovém království, kde na Hurvínka čeká řada těžkých úkolů. Hra Jak si Hurvínek Máničku našel vypráví o tom, jak na divadelní jeviště poprvé vstoupili Mánička a Žeryk. Alba Hurvínkovo chichotání 2 a Hurvínkovo chichotání 3 jsou plné humoru a smíchu a obsahují spoustu vtipů, legrácek a veselých hádanek. S novým obalem a v remasterované podobě se vrací do prodeje rozmanité příběhy, které jsou nyní poprvé v nabídce digitálních obchodů.

Nezaměnitelný bas Tomáše Šelce ve službách Jana Dismase Zelenky

Tomáš Šelc se věnuje kantátové a oratorní hudbě 18.–20. století, romantické písni i opeře, a to ve spolupráci s vynikajícími orchestry, soubory a dirigenty (Bamberger Symphoniker, Budapest Festival Orchestra, Orchestre National des Pays de la Loire, Collegium 1704, Collegium Vocale Gent, Taverner Consort ad.). V díle Jana Dismase Zelenky a J. S. Bacha však jako by našel své nejbytostnější místo. Volba Zelenky pro jeho supraphonský debut tak byla jasná, stejně jako spolupráce s renomovaným souborem Collegium Marianum. Album přináší tři Zelenkovy vrcholné liturgické skladby určené basu, jež vznikly v prostředí drážďanské dvorní kapely v rozmezí sedmi let. Mistrně navozená tísnivá atmosféra první z Jeremiášových Lamentací (1722) pro liturgii temných hodinek (tenebrae), důstojná chvála Hospodina v žalmu Confitebor tibi Domine (1729) i úpěnlivé volání ze slzavého údolí tohoto světa v mariánské antifoně Salve Regina (1724) vyznívají v sametově zbarveném Šelcově hlase s plnou naléhavostí. Flétnový koncert Giuseppa Tartiniho může být připomenutím, že není jen temnota hlubin, z níž voláme, ale že útěšné a laskavé výšiny jsou vlastně na dosah. Ty zde zaznívají v jemném a barevném tónu flétny Jany Semerádové, která svým hlasem rozhání mračna a rozjasňuje tváře. Temné hlubiny i prozářená lehkost bytí, dva nerozdělitelné rozměry vezdejšího života.

Základní pilíře španělské a jihoamerické kytary ve znovuobjevené vzácné nahrávce

Praha na přelomu září a října 1969. Legendární supraphonské studio Domovina se na 4 dny stalo domovem 37letému Konradu Ragossnigovi. Kytarista byl ve vrcholné formě; měl za sebou studium ve Španělsku u „krále klasické kytary“ Andrése Segovii, vítězství v soutěži ORTF v Paříži, vyučoval kytaru na bazilejské Musik-Akademie a na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Koncertoval po Evropě, USA i na Dálném Východě, sólově i s orchestrem. Kromě klasické kytary mistrně zvládl hru na renesanční loutnu, a to v době, kdy se v západní Evropě teprve probouzel zájem o starou hudbu a její autentickou interpretaci. Mezi jeho komorní přátele patřili tenorista Peter Schreier a flétnista Hans Martin Linde. Ale zpět do Prahy: Ragossnig se ve studiu vrátil k základním pilířům španělské a jihoamerické kytarové hudby. Některé z nich jsou psané přímo pro tento nástroj, jiné (Albéniz, Granados) pro klavír, ale teprve kytarová transkripce je skutečně proslavila. Nahrávacímu týmu se v krásné akustice Domoviny podařilo zachytit všechny výsostné kvality Ragossnigovy hry: krásu tónu, bezchybnou technickou brilanci, jemnou práci s agogikou, dynamikou a artikulací, jež činí jeho hru – i tuto nahrávku – výjimečnou. Po více než půl století patří tento snímek k vzácným drahokamům kytarové literatury.

Čekání na nové album je u konce. Michal David vydává autorskou desku po 13 letech! Kolekce obsahuje 10 nových písní nahraných ve Velké Británii s kapelou Robbieho Williamse a v produkci Martina Terefeho (vítěz Grammy, Brit Awards a Juno). Tři singly z dlouho očekávané desky se již staly hity v českém rádiovém éteru. Album vychází na CD a v limitované edici i na dvou typech vinylu (černý a modrý). Verze s modrým vinylem je ručně očíslovaná limitovaná série 1000 ks a obsahuje velkoformátovou podepsanou fotografii.

Natočit album s big bandem může být finanční sebevražda. Chcete-li se jí vyhnout, existuje jediný recept: vybrat ty nejlepší muzikanty z nejlepších, kteří zahrají svoje party takřka napoprvé, navíc s přesností i jazzovým cítěním, které originály vyžadují. Přítomnost aranžéra hudby Milana Svobody měla blahodárný vliv na jím vybrané hudebníky a práce šla vcelku dobře. Segment k segmentu a notička po notičce začaly stavět ten velkolepý sound akustických nástrojů a sílu velkého orchestru. Když byly nahrány základní obrysy všech kompozic, přišla teprve na řadu sóla muzikantů z Jazz Q.