Jeden hlas, nekonečné hudební světy

Trojalbum One Voice / Zlatá kolekce představuje rozsáhlý a žánrově pestrý hudební portrét Štefana Margity, jednoho z nejvýraznějších operních pěvců současnosti. Tato reprezentativní kompilace zachycuje jeho dlouholetou spolupráci se Supraphonem a ukazuje interpreta v mimořádně širokém spektru hudebních poloh. První dvě CD jsou věnována Margitovým popovým a crossoverovým projektům, které se staly nedílnou součástí jeho umělecké identity. Zaznívají zde šansony, popové balady i skladby na pomezí žánrů, v nichž se naplno uplatňuje jeho charakteristická barva hlasu, cit pro výraz a schopnost vyprávět příběh s emocionální hloubkou. Významnou součástí těchto dvou disků jsou také duety s výjimečnými osobnostmi české a slovenské hudební scény – v první řadě s Hanou Zagorovou, ale také s Martou Kubišovou, Miroslavem Žbirkou a dalšími umělci, jejichž hlasy a významnost dodávají nahrávkám jedinečnou atmosféru a slavnostní rozměr. Třetí CD přináší návrat ke klasickému repertoáru, který tvoří základ Margitovy mezinárodní kariéry. Nechybí zde operní árie Mozarta, Donizettiho či Myslivečka ani melodie Leonarda Bernsteina, jenž s lehkostí propojoval různé hudební světy. One Voice / Zlatá kolekce je výjimečným hudebním dárkem: nabízí průřez tvorbou, která se neuzavírá do škatulek, ale s radostí a noblesou kombinuje žánry. Trojalbum zve posluchače do světa, kde se setkává klasika s popem, intimita se slavnostností a kde jediným skutečným pojítkem zůstává hlas – jedinečný hlas Štefana Margity.

Legendární album Načevy po 30 letech od vydání poprvé na vinylu a také digitálně

Mnoho posluchačů má album Nebe je rudý pevně spjaté se zásadními okamžiky devadesátých let, pro jiné představuje díky stále aktivní a inspirativní tvorbě Moniky Načevy objev současnosti. Tato kultovní a v mnohém přelomová nahrávka spatřila světlo světa v dubnu 1996 a na jaře 2026 vychází po třiceti letech znovu, a to vůbec poprvé na vinylu. Písně z alba Nebe je rudý jsou nadčasové díky skvělým textům Jáchyma Topola, které se Monice podařilo s tehdejší kapelou zhudebnit. Byli v té době absolutně ponořeni do tvorby veškerým svým časem jako jedna jediná úderná jednotka. Navíc měli svůj specifický zvuk, který společně s hudbou přesně definoval období kolem roku 1996.
Nahrávka, jež vznikla v prvních měsících již zmíněného roku 1996 ve studiu Propast pod producentským dohledem Jana P. Muchowa, se stala ihned po vydání zjevením, což platí dodnes. Spojení Topolovy poezie s hudbou na pomezí trip-hopu, elektroniky a temné energie pražského undergroundu poloviny devadesátých let i po třech desetiletích působí stejně naléhavě, syrově a současně. A protože výjimečné album si zaslouží i výjimečnou pozornost, vychází nyní v reedici, v pečlivém remasteringu ze studia SONO Records pod drobnohledem Moniky a producenta Jana P. Muchowa. K dispozici je jako 2LP gatefold na třech stranách vinylu v limitované číslované sérii v počtu 999 ks a také digitálně.

Pestrost, autenticita, lidskost, humor a spousta zajímavých hostů k tomu – nyní i na vinylu

Michal Horák přichází se svou čtvrtou řadovou deskou Jsem asi boomer, která navazuje na úspěšný, zlatým albem IFPI oceněný předchozí počin Ideální čas se nezbláznit (2023). Novinka potvrzuje Michalovu výjimečnou pozici coby jednoho z nejvýraznějších a nejoriginálnějších písničkářů tuzemské hudební scény i jeho oblibu napříč generacemi.
Album Jsem asi boomer je mimořádně pestré – střídají se na něm různé žánry, producentské přístupy i výrazné hudební osobnosti. Právě tato otevřenost a chuť objevovat nové polohy patří k Michalovým nejsilnějším stránkám. Hosté jako Vypsaná fiXa, Radůza, Slavíček, Kato, Gentlemen Singers nebo Sandra Nováková dodávají každému songu vlastní barvu, aniž by album ztratilo jednotný autorský rukopis. Název desky je zároveň sebeironickým vyjádřením samotného autora. „Boomer“ zde neznamená generační nálepku, ale spíš postoj – Michal Horák se nebojí dělat věci po svém a trochu po staru. Volá místo psaní zpráv, vyhýbá se zbytečným anglicismům, nosí oblečení, které už dávno není v módě, a do písní nahrává živé nástroje. Právě tahle autenticita, lidskost a důraz na řemeslo prostupují celým albem. Michalova všestrannost se dlouhodobě odráží nejen v jeho studiové tvorbě, ale i v online prostoru – důkazem je například předvánoční a cappella hit Ponožky, který na sociálních sítích nasbíral několik milionů zhlédnutí. Symbolickým vyvrcholením této etapy pak bude dosud největší Michalův samostatný koncert ve Foru Karlín, který se uskuteční 13. listopadu 2026.

Dobrodružný detektivní příběh pro děti. Klub stopařů se vydává po stopách zapeklitých záhad.

Sourozenci Callenderovi odjíždí s rodiči do Egypta. Jejich otec je známý australský archeolog a má se zúčastnit vykopávek v hrobce neznámé princezny. Když rodina dorazí do Káhiry, seznámí se děti s místním chlapcem stejného věku a jeho opičákem. Po nalezení záhadného amuletu společně podniknou neuvěřitelné dobrodružství, které je spojí navždycky. Audioknihu načetla herečka Silvie Matičková. Pro děti od osmi let.

Má vlast výjimečná a oceňovaná – tentokrát na vinylu

Během pouhých několika let vystoupala strmě hvězda Petra Popelky mezi světovou dirigentskou elitu. Šéfdirigent SOČR a Vídeňských symfoniků hostuje u předních evropských i amerických orchestrů i na světových operních scénách. Smetana pro něj rozhodně není „povinný národní klasik“, spíše velká láska a prostor pro umělecké hledání. „Vrcholnou Mou vlast by člověk měl dělat trochu jako operu, jako velký příběh… Jako cyklus básní s tématikou rodné země je v dějinách hudby naprosto unikátní, a hlavně, neznám dílo, které by bylo s větší láskou napsané.“ Nahrávka vyšla v roce 2024 na CD (a mj. ve formátu Dolby Atmos) k oslavám 200. narozenin Bedřicha Smetany. Dirigent dokázal kombinací své muzikality a neústupného smyslu pro detail s orchestrem vymodelovat výjimečný tvar. Že nejde jen o další z bezpočtu nahrávek Mé vlasti, o tom svědčí nadšené mezinárodní ohlasy: v únoru 2025 časopis Gramophone ocenil album jako Editor’s Choice a v prosinci je francouzský Diapason vyhlásil za vítěze ceny Diapason d’Or de l’Année v kategorii symfonické hudby. Předkládané vydání Mé vlasti na vinylu připomíná 100. narozeniny, které v roce 2026 slaví Pražští rozhlasoví symfonici.

Hudba, která měla zůstat v šuplíku

Back 2 Roots není jen album, ale osobní archiv vnitřního boje. Totally Nothin na něm zachycuje roky balancování mezi touhou dělat hudbu s čistou hlavou a temnější stránkou, která ho stahovala dolů. Jde o skutečný archiv – hudbu, která za posledních 6 let zůstala v šuplíku a mapuje všechna období jeho tvorby. Více než dvě hodiny upřímné výpovědi, která musela ven, aby se mohl vrátit ke svým kořenům.

Smích jako nejlepší léčba – podle Borise Hybnera

Herec a mim Boris Hybner se stal držitelem stomického pytlíku poté, co mu byl odstraněn zhoubný nádor. Z vděčnosti za záchranu a prodloužení života se nejen že netajil svou stomií, ale napsal o ní originální knihu, určenou všem a psanou s nakažlivým nadhledem. Humor je zde psychická sebezáchovná zbraň proti depresi. Fabuluje historky, které se nestaly, s pytlíkem se potýkají slavné osobnosti od Robinsona Crusoe, Napoleona až po Oldřicha Nového, Rolling Stones či Hurvínka. Knihu načetla jeho dcera Vanda Hybnerová a Václav Jílek se stejnou chutí a humorem, jako ji Boris Hybner psal.

Zaposlouchejte se do moderně pojatého příběhu foglarovského střihu v interpretaci Matouše Rumla

Malé české městečko a tři osmáci – Lucka, Honza a Patrik. Ti se seznámí se starým zahradníkem a tím otevřou nejen zámeckou zahradu, ale i historii neobyčejného řádu arboriánů. Dávná minulost se začíná proplétat se současností. Co střežil tajemný řád? Proč po něm začínají pátrat i jiní? Odhalí se pravda nebo zvítězí chamtivost? Moderní a svižný příběh nabízí tajemno, napětí i detektivní zápletku. Čtivá forma je přístupná dnešní mladé generaci.

Nahrávky vítěze Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2025 v oboru violoncello

Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro se koná od roku 1947 a je určena pro mladé hudebníky do třiceti let. Každý rok se soutěží ve dvou oborech. Vítěz získává vedle finančních ocenění také příležitost vystoupit na příštím ročníku Pražského jara. Obor violoncello se na soutěž Pražského jara vrátil po sedmi letech. Shodou okolností nejslavnějším laureátem z roku 1950 je violoncellista Mstislav Rostropovič, ale po něm získala titul řada dalších významných violoncellistů od Josefa Chuchra přes Natalii Gutman a Borise Pergamenščikova až po Daniela Veise, Michala Kaňku a Tomáše Jamníka. Vítěz ročníku 2025, japonský violoncellista Yuya Mizuno (1998), se zapsal do historie Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro jako první asijský hudebník, který získal první cenu v oboru violoncello. Je absolventem Hudební akademie Ference Liszta v Budapešti u Miklóse Perényiho a Univerzity Mozarteum v Salzburgu, v roce 2017 se jako nejmladší účastník zúčastnil Soutěže královny Alžběty. Jako sólista vystupoval například s Tokijským symfonickým a Tokijským filharmonickým orchestrem, s Japonským filharmonickým orchestrem a v renomovaných koncertních sálech po celém Japonsku, včetně Suntory Hall.

Nahrávky laureáta Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2025 v oboru hoboj

Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro se koná od roku 1947 a je určena pro mladé hudebníky do třiceti let. Každý rok se soutěží ve dvou oborech. Vítěz získává vedle finančních ocenění také příležitost vystoupit na příštím ročníku Pražského jara. Obor hoboj se na soutěž Pražského jara vrátil po šesti letech. V minulosti získaly ty nejcennější trofeje výrazné umělecké osobnosti, např. Jan Adamus nebo Liběna Séquardtová, mezi laureáty jsou také Jana Brožková, Zbyněk Müller, Vladislav Borovka a Jan Souček. Laureát Fedor Osver (2003) absolvoval moskevskou Státní hudební školu Gněsinových ve třídě lektora Denise Osvera a od roku 2021 studuje na Moskevské státní konzervatoři P. I. Čajkovského ve třídě profesora Alexeje Utkina. Je laureátem řady mezinárodních soutěží, např. XII. mezinárodní soutěže Moskevské konzervatoře, XVII. Mezinárodní Čajkovského soutěže a švýcarské The Muri Competition. Spolupracoval mimo jiné s Akademickým symfonickým orchestrem Moskevské filharmonie a Gnessin Virtuosi Chamber Orchestra. Vystoupil také na festivalu ve švýcarském Verbier.

Pražská kapela Good Times Only vydá na svátek zamilovaných 1. května své třetí dlouhohrající album. Oproti předchozím deskám se teď vydali cestou kreativní i studiové svobody bez producentské pomoci. Songwriting je u nových skladeb ještě o něco přímočařejší a změnou ve zvuku Good Times Only je třeba nově objevená ráznost. Přibylo zkreslených kytar, rockových vlivů a abrazivnosti, ne náhodou se v pracovních verzích nahrávek mezi referencemi objevovala například kapela Deftones. Krom pronikavých kytar jsou tu ke slyšení bohaté synťákové plochy, ale i špinavé breakbeaty nebo vrtkavé pianino. Všechno tohle přispívá k sonické zahuštěnosti, v rámci níž ale kapela neztrácí na srozumitelnosti. Skrze své české texty jsou Good Times Only schopni vyjádřit se zřetelněji než kdy dříve. Pro ně typické lovesongy a reflexe rozpadajících se vztahů tady střídají zpovědi o vnitřních nejistotách, vzorcích toxického chování, ale i strach z budoucnosti nebo zkušenosti s terapií. Poprvé v rámci své diskografie slibují také featuringy, na albu Tohle mi ještě nikdy nikdo nedělal hostují Anna Vaverková a Mat213.