První vinylová reedice zásadního alba z roku 1980

Petr Spálený vydal za téměř šedesátiletou nahrávací kariéru mnoho alb, ale toto patří k těm nejdůležitějším, a také jím samotným nejoblíbenějším. Zachycuje ho ve fázi velmi vydařené spolupráce s kapelou Apollo Pavla Krejči a s textařem Zdeňkem Rytířem. Ten se v tomto případě ukázal také jako hostující akustický kytarista, hráč na foukací harmoniku, dobro etc. Spálený se od rokenrolových začátků postupně etabloval jako jedinečným basbarytonem opatřený vypravěč silně melodických příběhů, opatřených vzorně vybíranými slovy. Můžete tomu říkat pop s prvky country či lecjak jinak, ale faktem je, že jeho pozice byla unikátní a proslulost měřená počtem hitů a vyprodaných koncertů mimořádná. Na tomto albu se sešlo hned několik písniček s darem nezapomenutelnosti. Krom té titulní přinejmenším Když ji potkáš, Peggy, Obyčejný muž, Kolej Albertov nebo Stáňa definitivně patří mezi jeho nejúspěšnější songy vůbec. K půlkulatému jubileu původního vydání se nyní objevuje vinylová reedice s remasterovaným zvukem a fotografiemi Alana Pajera či sleeve-notes Miloše Skalky doplněným obalem. Pokud mluvíme o vítaném návratu LP formátu, pak Dítě Štěstěny si takovou připomínku rozhodně zaslouží.

Legendární domácí metalové album na speciální LP reedici

Skupina Citron vydala album Radegast původně v roce 1987 a poprvé se zde zároveň jako zpěvák představil fenomenální Ladislav Křížek. Tato deska je třetím studiovým počinem kapely a představuje významný milník v československé heavy metalové scéně 80. let. Nahrávka této ostravské legendy byla pořízena v červnu 1987 ve studiu Citron pod producentským vedením jejich kapelníka Radima Pařízka. Album se vyznačuje silnou instrumentací, chytlavými riffy a výrazným vokálním projevem, čímž si Citron upevnil pozici jedné z nejvýraznějších rockových skupin své doby. Obrovský úspěch desky a popularita kapely ji v následujícím roce 1988 vynesla až na první příčku v anketě Zlatý slavík v kategorii Skupina roku.
Hlavním tématem alba je slovanská mytologie, přičemž skladby jako Radegast I. a Radegast II. přímo odkazují na slovanského boha pohostinnosti a úrody. Další skladby jako Hon na bluda, Setkání s Radochem a Valašský rok čerpají z folklórních motivů. Nahrávka obsahuje také dvě romantické rockové balady – Už couvám a Už zase mi scházíš. Z ponurého scénáře celého alba se vymyká veleúspěšná speed-metalová skladba Zase dál. V úvodní kompozici zaznívá motiv ze světoznámého orchestrálního díla Leoše Janáčka Sinfonietta. V roce 2025 vychází Radegast ve vinylové 180gramové reedici s pečlivým remasteringem ze SONO Studia a speciální grafickou úpravou.

Billovská Patnáctka nyní na LP!

Šesté studiové album kapely vyšlo v patnáctém roce její existence v roce 2013 a dostalo symbolický název 15. Po dvanácti letech od vydání dostává billovská Patnáctka také svoji vinylovou podobu na LP, a to s upraveným obalem, na titulní straně se členy kapely a speciálním vinyl remasteringem. Najdeme zde jedenáct písniček v úspěšném stylu Divokýho Billa, ale také v dobrém slova smyslu dospělejších a zvukově dotaženějších. Stále však mají tradiční poznávací znamení v podobě akordické přehlednosti: i tuhle desku si můžete vlastnoručně přehrát u táboráku. A texty? „Láska, smrt, chlast, tráva, motorky. Prostě témata ze života,“ konstatuje zpěvák Vašek Bláha. Fanoušci rozhodně nebudou ochuzeni o typicky billovskou jízdu kytar, houslí, harmoniky, banja, bicích a mnohamužných zpěvů. Takovým songem je třeba první singlový Vstávej, šlapací popěvek s velmi rychlým účinkem. Na té vážnější straně alba je pak třeba mimořádně silný Dolsin, jeden z nejtypičtějších songů pro DB model 2013: „Trochu jsme si posteskli nad tím, jak čas letí. Je to o stárnutí.“ Ostatně čas již dostatečně prověřil písničky z desky, a právě hity jako Vstávej, Dolsin nebo Všema deseti dodnes zní z rádií a patří i ke koncertním jistotám kapely. V hudební produkci Pavla Karlíka (Sono Studio) totiž vzniklo album plné dobře dávkované energie i stejně funkční nostalgie.

To nejlepší ze Shakespeara nyní poprvé jako audiokniha

William Shakesepare, jehož dramatickému dílu je věnována tato zvuková kniha, patří mezi velikány světové literatury. Znalost her Williama Shakespeara patří do kulturního povědomí moderního lidstva. Proto Vladimír Hulpach převyprávěl příběhy třinácti nejznámějších Shakespearových dramat a využil zároveň citace ze slavných monologů a dialogů (v překladu Josefa Václava Sládka), aby mladým lidem přiblížil tvorbu tohoto velkého dramatika. Na přelomu 16. a 17. století, kdy Shakespeare psal své hry, zachytil základní situace lidského bytí, které se v různých podobách opakují do dnes – lásku, nenávist, věrnost, zradu. Zároveň též zachytil historické skutečnosti v případě rekonstrukce průběhu několika bitev i intrikánských tlaků boje o trůn. Poslech příběhů znásobí a potvrdí genialitu jejich alžbětinského tvůrce.

Originální příběhy zmizelého Josefova a jeho obyvatel

Josefov neboli Židovské město patří neoddělitelně k historii Prahy. Prvorepublikový novinář a přeživší holokaustu František R. Kraus se v povídkách k tomuto místu vracel a svými texty plasticky oživil nejen samotnou čtvrť, která z velké části zmizela po pražské asanaci, ale i její rozmanité obyvatele. Co povídka, to jiný pohled do života tehdejší židovské Prahy. Dojde na kavárny plné umělců i noclehárny pro chudé, denní dřinu i večerní zábavu. Divadla, sportoviště, špeluňky, stísněné byty starého Josefova i široké bulváry rostoucí metropole, nejen tam nás Kraus ve vyprávění zavede. A průvodci nám budou rozmanité postavy, W. A. Mozartem počínaje a dětmi protloukajícími se bídou konče. Krausovy povídky jsou silné osobní texty propojené melancholií zmizelé čtvrti, ale dojde i na humorné okamžiky ze života komunity či dramatické události spjaté s nástupem Hitlera k moci.

Suk, Martinů a Fišer v tvořivých rukách mladých virtuosů

Supraphonský debut 18letého Daniela Matejči (Ysaÿe – Violin Sonatas, 2023) vzbudil velkou pozornost, světová kritika psala o pozoruhodném talentu a srovnávala jeho nahrávku s těmi nejlepšími. Ve stejném roce si 17letý klavírista Jan Schulmeister odvezl z Texasu třetí cenu z prestižní The Cliburn Junior Competition. A v témže roce duo Matejča–Schulmeister slavilo vítězství i v komorní kategorii soutěže Concertino Praga; tím se jim také otevřela cesta do studia a k této nahrávce. Místo efektních virtuosních kousků si mladí umělci vybrali náročný český repertoár 20. století se stěžejními skladbami Suka, Martinů a Luboše Fišera. Českou rapsodii Martinů napsal v USA krátce po konci války pro tehdy již 70letého Fritze Kreislera. I dnes je tato krásná skladba pro sólistu po technické stránce velkou výzvou. První houslová sonáta spadá ještě do pařížského období skladatele (1929), o čemž svědčí jazzové prvky i místy impresionisticky laděný klavír. Třetí ze skladatelů, Luboš Fišer, je známý především ve své domovině, ovšem jeho díla se dočkala i mezinárodních ocenění (cena UNESCO, Prix d´Italia). Jeho houslová sonáta Ruce měla původně nést název Crux, ten však byl v období tuhého komunismu zcela nepřijatelný. Slovy Ivana Štrause, který sonátu premiéroval, by se „…skladba dala vykládat jako volné zobrazení Velikonoční Křížové cesty s drastickými okamžiky bičování, nenávisti, úzkosti, přes pohřební průvod (pizzicato) až k oslavě Zmrtvýchvstání v závěrečné apoteóze za zvuku zvonů.“

Bohuslav Martinů – srdeční záležitost Viléma Vlčka

Když roku 1910 ředitel Pražské konzervatoře vyloučil dvacetiletého Martinů ze studia pro „nenapravitelnou nedbalost“, jistě netušil, že vyhazuje jednoho z nejslavnějších skladatelů 20. století. Své housle pak mladý student prodal v Paříži o tři roky později, aby se mohl plně soustředit na kompozici. O těchto začátcích později skladatel prohlásil, že se „zkrátka nedokázal ty věci naučit“, ale musel na to „nějak přijít vlastním pocitem“. Violoncellu se Martinů věnoval více než kterýkoli skladatel jeho generace, a to v komorní i koncertantní tvorbě. Předkládaná nahrávka kompletního díla pro cello s klavírem vznikala na Hudební akademii v Bazileji, jen pár kilometrů od Schönenbergu, kde Martinů strávil poslední roky svého života. Skladby vznikaly většinou pro významné cellisty, často skladatelovy přátele (Frank, Cassadó, Fournier, Honegger, Piatigorsky, Sádlo ad.). Pět charakterem odlehčenějších skladeb napsal v Paříži mezi lety 1929–1931. Díla závažnější, tři sonáty a dvě skladby ve formě variací, pak vznikla od roku 1939 do konce skladatelova života; Variace na slovenskou lidovou píseň jsou jeho posledním komorním dílem a nelze v nich přeslechnout stesk po domově, kam už se Martinů nemohl vrátit. Za mladého cellistu Viléma Vlčka hovoří jeho soutěžní úspěchy (vítězství v Penderecki Cello Competition Krakow, Markneukirchen International Instrumental Competition 2023, Rahn Musikpreis 2022 ad.) a spolupráce s předními orchestry (Česká filharmonie, FOK, Luzern SO, Kammerorchester Basel ad.), především ale samotné jeho hraní, expresivní a hluboké, na této nahrávce inspirované muzikantstvím skvělého pianisty Denise Linnika.